Jmenuji se Vítězslav Marčík. Vyrůstal jsem v nevěřící rodině na Moravě. Měli jsme se moc rádi a Bůh mi nechyběl, protože jsem o něm ani nevěděl. Po pár letech práce v Tesle Rožnov jsem s rodinou opustil náš domov na Moravě, abych se mohl plně věnovat divadlu. Tak naše rodina v roce 1991 přesídlila do jižních Čech. A po 32 letech se dá říct, že už tady zakořenila, rozrostla se o další potomky a je nás najednou 20 rodinných příslušníků. A všichni, více či méně, rádi či neradi, přímo či nepřímo žijí divadlem. Nejvíc bych si přál být „komediant Boží“. Komediant Boha, který nemá tvář ani jméno a o kterém dohromady nic nevím, jen to, že nás VŠECHNY neskutečně miluje.
O Bohu jsem začal přemýšlet, až když mi Josef Šerý, kamarád, řekl za totáče, že už nebude s námi v divadle, protože si dělám při představení legraci z faráře. To bylo SVĚDECTVÍ. A pak, také v Rožnově p. R., když jsme zpívali spirituály a farář František Petrik, v jehož kostele jsme chtěli natočit naše písničky, se mě zeptal, jestli vím, o čem zpívám. Byla to ještě dlouhá cesta, ale tam jsem si uvědomil, že Někdo nad námi je. A pak jsem jednu noční směnu měl tak živý sen, že jsem nad ránem věděl, že Bůh je. Přinesl jsem tuto úžasnou zprávu domů a řekl to ženě a ona na to, že to už věděla dávno. František Petrik mě pokřtil, udělil mi svátost biřmování a uzavřeli jsme s Evou také svátost manželství. Otec František, rožnovské společenství a Pepík Šerý stáli na začátku naší cesty za Bohem. Začala ve mně růst touha evangelizovat.
Také mi velice pomohl kněz Jan Wirth a mladé společenství katolíků na faře na Hosíně u Českých Budějovic, kam jsme se s rodinou přistěhovali. Dále seminář v Duchu svatém, který mě nakopl.
V první polovině devadesátých let jsme jezdili po školách a farnostech s divadelními představeními „Markovo evangelium“, „Jidášovo pokušení“, Ten, který hledá smrt“… Pak jsme byli s rodinou na měsíc na evangelizační škole v Polsku. Když jsme začali hrát více v divadlech, sílila moje touha přinášet evangelium tam, kam mě Bůh posílá. Byla to neutuchající touha, která roste až do dnešního dne. Ta touha mě zcela přesahuje. Cítím se neužitečný, nepatrný, neschopný. Ale Bůh má všechno ve svých rukou, a tak kráčím za svým pastýřem, který mě vede na šťavnaté pastviny a k vodám, řečeno slovy Písma. Je to úžasné dobrodružství.
