Jmenuji se Ladislav Proks. S Neokatechumenátní cestou jsem se nejdřív setkal v Prešově, na Slovensku. Bylo mi 16 let, když mě moje kmotra pozvala abych šel poslouchat katecheze Neokatechumenátni cesty. Jako mladý člověk jsem mněl touhu někde patřit a mít své vlastní křesťanské společenství. Rok před tím, když by bylo 15 let jsem byl na Oáze hnutí „Světlo-Život“. Tam jsem zažil „dotek“ Boží lásky. Bylo to moje první setkání se vzkříšeným Kristem, s jeho odpouštějící láskou. To prázdninové setkáni ale skončilo a já jsem viděl, že nemůžu pokračovat v živote jak doposud. Doma byli vážné problémy s rodiči, taky těžkosti a hříchy spojeni s pubertou a s obdobím dospívaní, to všechno mi říkalo, že potřebuji obrácení, že potřebuji změnit můj život. Věděl jsem, že to chce něco seriózního a pořádného. Za ten rok jsem střídal různá „spolča“ ale nemělo to „grády“. No a pak, po roku, moje kmotra mi říká: „Jdi poslouchat katecheze a uvidíš, že mnohé těžkosti a problémy se vyřeší“. Mněla pravdu. Když jsem vstoupil do společenství a vydal se na cestu osobního obrácení, Bůh, postupně, pomalu, mi začal otvírat oči a viděl jsme věci a skutečnosti, které jsem předtím neviděl. Pán mě začal uzdravovat z mé duchovní slepoty, z mých komplexů a zejména se dával do pořádku můj vztah s rodiči a se sourozenci. Jako překvapení, přišlo volání do kněžství v mích 21 letech. To jsem vůbec nečekal. Zastihlo mně to úplně nepřipraveného, ale po 10 leté přípravě v semináři, dnes jsem velice vděčný a spokojený ve služebním kněžství.
Do společenství jsem chodil velice rád, protože mi to hodně pomáhalo poslouchat lidi všech věkových kategorií. Po 6 letech chození do společenství jsem dostal povolání do kněžství a byl jsem svými představenými poslán na studia do Španělska. Vstoupil jsme do semináře pro Novou evangelizaci ve španělské Córdobě. Je to typ semináře misijně-diecézní, čily zaměřený na obnovu Církve implementací závěrů II. Vatikánského koncilu. Nebyl to lehký čas, jelikož studovat v cizím jazyce, v cizím prostředí, bylo hodně náročný. Zajisté, nebylo by to možné bez modliteb a ustavičného povzbuzovaní bratrů a sester z Neokatechumenátu, tam v Córdobě, ale i v Prešově. Díky Bohu, po tech 10 letech studií a formace, jsem byl vysvěcen 30. června 2012. První rok, po svěcení jsem působil jako kaplan v jednom malém městě a pak 5 a půl roku jako farář v jiném městečku a vesnicích španělské Andalusie.
Po těch 10 letech formace a po těch 6 a půl roka kněžské služby ve Španělsku, jsem byl poslán na misie do České Republiky. Otec biskup Vlastimil Kročil šel mluvit s mým biskupem, otcem Demetriusem, aby mně uvolnil z mé córdobské diecézi a abych byl „propůjčen“ pro pastoraci v Českobudějovické diecéze. Jelikož jedním z ovocí Neokatechumenátní cesty jsou i rodiny na misiích, byl jsem poslán do této diecéze, abych o tyto rodiny pečoval a abych jim sloužil. Tyto neokatechumenátní rodiny jsou z různých částí země: Španělsko, Itálie, Chorvátsko, Česko y Slovensko.
K této pastorační službě se ještě nepředvídaně přidala další milá povinnost. Byl jsem požádán, aby se ujal taky služby spirituála v Semináři Redemptoris Mater. Jsem tedy velice rád, že Pán Bůh mi dává milost i tímto způsobem mít účast na Nové evangelizaci. Služba rodinám, která jsou tu na misiích a služba mladým klukům, co se připravují k služebnímu kněžství je něco nádherného. Samozřejmě, že to nejde bez utrpení, slz a duchovního boje… Ale to ovoce stojí za to. Za 6 let co je tady misie Ad Gentes, se narodilo 12 dětí a v semináři už máme prvního vysvěceného kněze. Takže moje zkušenost s tímto charizmatem Katolické Církve je velice dobrá. Jsem velice vděčný Bohu, že můžu prožívat víru v malém společenství bratrů a sester. Kdybych to měl na závěr nějak shrnout, napadá mě úryvek ze 116. Žalmu, který je žalmem díkůvzdání: „Jak odplatím Pánovi vše dobré, co mi prokázal? Pozvednu kalich spásy a budu volat jméno Pánovo“…
