Jmenuji se Tomas van Zavrel. V roce 1968, rok po mém křtu, jsem s rodiči emigroval z Československa do Nizozemí. Vyrůstal jsem v římskokatolické rodině a zůstal jedináčkem. Vystudoval jsem právnickou fakultu a vrátil jsem se do rodné země jako společník nizozemské poradenské společnosti v oblasti nemovitostí. Po 5 letech jsem se osamostatnil a věnoval se rozvoji konkrétních nemovitostí menších nizozemských investorů. V té době jsem byl jménem katolík, který v neděli chodil do kostela, ale Boha nepotřeboval.
Po delší vnitřní proměně a postupné obnově své víry jsem se rozhodl skončit s podnikáním a přes různé okliky nastoupil v roce 2006 do Arcibiskupského kněžského semináře v Praze a na Teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Už v semináři jsem cítil velké nadšení pro probuzení naší církve. Když jsem v roce 2011 dovršil svá studia, byl jsem vysvěcen a sloužil jsem v Táboře a na Sušicku. Tam jsem vnímal, kolik lidí prahne po Bohu, ale nedokáže k Němu najít cestu. Nejrůznějšími způsoby jsem se snažil jim zpřístupnit kontakt s Ježíšem.
V roce 2017 mě nový biskup Vlastimil Kročil povolal do Českých Budějovic do Pastoračního střediska, kde jsem ve svých aktivitách mohl pokračovat, ba dokonce je mohl rozšířit na celé území diecéze. Jezdíme po farnostech s Večery chval a uctívání, kdy promodlíváme města, obce a farnosti. Navštěvujeme domovy důchodců s pásmem Potěšení pro duši a besedy pro seniory. Kolegové dělají vstupy do škol. I přípravy na manželství a výuka náboženství ve školách mají evangelizační rozměr, protože se jich hlavně účastní nepraktikující. Od období COVIDu se snažíme o osvětu prostřednictvím internetu a YouTube. Zahájili jsme také projekt Křesťanské Povltaví, který se snaží zpřistupnit církevní památky veřejnosti. V roce 2021 jsme začali promodlovat České Budějovice před Letnicemi na WakeUp festivalu a v roce 2022 resp. 2023 jsme začali s preevangelizačními projekty FamilyFest a Boží Den.
I ve svých farnostech Hluboká nad Vltavou, Hosín a Purkarec se snažím orat a kypřit Boží půdu. Každý měsíc se tu s pár lidmi modlíme za město, v létní sezóně otevíráme denně kostel veřejnosti a oslovujeme lidi modlitbou a zpěvem chval. I nově vzniklou meditační zahradu s křížovou cestou vnímám jako silný nástroj tiché evangelizace.
Evangelizaci v dnešní době mi připomíná velice silně podobenství o ztracené ovci, kdy Ježíš v klidu opouští 99 ovcí, které pastýře nepotřebují, protože si vystačí více méně sami a vydá se hledat tu jednu, která Ho potřebuje. Náročná práce vyhledávání a doprovázení jednotlivců bez nároku na úspěch, natožpak odměnu. A jsem rád, že mohu být jenom neužitečný služebník, který udělá, k čemu byl povolán a poslán udělat (Lk 17,7-10).
