Dlouhá léta vyhlížím, zda-li uvidím na ulicích, na návsích, na cestách posly, kteří chodí po dvou, kteří se na těchto cestách přimlouvají u Pána, kteří nabízejí Boží pokoj, kteří uzdravují, kteří ohlašují dobré zprávy. Nepotkali jste je náhodou? Ne? Já také ne. Kde tedy chodí?

Je to již mnoho let, co každé léto chodím se svými přáteli, s bratry a sestrami na tzv. „vandry“. Léta byly pro mě tyto vandry záchranou před úplným vyhořením a psychickým zhroucením vždy po roce plnění náročných každodenních úkolů a povinností. Již tenkrát jsem se ptal, co vlastně dělám ve svém životě špatně, když mě můj život během celého roku nenaplňuje spokojeností, radostí a nepřináší mi štěstí.

Jednoho dne jsem pochopil, že já jsem ten první z každé dvojice Lukášova evangelia. Došlo mi, že si mě náš milující Pán k téhle službě zavolal a pozval a já jsem přijal touhu Božího srdce vyjít za lidmi, za kterými mě Pán poslal. Netrvalo dlouho, a na svých cestách jsem se setkal s křesťany, kteří do ulic a na náměstí vyšli už dávno přede mnou, a kteří už s evangelizací mají letité zkušenosti. Před dvěma roky se nám podařilo vytvořit tým, se kterým jsme společně vyšli.

Co vlastně děláme?

Na našich vesnických misiích vyrážíme s batohy na zádech většinou do oblastí Sudet, do vesnic a městeček našeho českého pohraničí. Procházíme spoře obydleným pohraničím plným lesů, luk, polí, strání i malebnými městečky a vesničkami, kde lidé žijí, pracují i odpočívají.

Čas našich misií zahrnuje dvě důležité složky, a to jednak čas služby a setkávání s lidmi ve vesničkách, na návsích, v městečkách, na ulicích, a jednak čas modlitby, odpočinku, rekreace, formace v lesích, na loukách, u rybníků.

Čas služby a setkávání s lidmi

Náš vstup a naše uvedení na návsích, v ulicích nebo náměstích městeček začínáme obvykle hlasitou modlitbou a hlasitými chválami i zpěvem písní za zvuku hudebních nástrojů, které vozí doprovodné vozidlo.

Na cestách, na návsích, na křižovatkách, v restauracích i hospodách, na návsích, v ulicích nebo náměstích městeček pak hovoříme jak s místními domorodci i rekreanty, s lidmi, kteří zde žijí, pracují i odpočívají, tak i s podobně putujícími lidmi. Ptáme se jich, jak se jim žije, kde hledají svoje štěstí, zda-li navštěvují kostel či modlitebnu, jestli jim to něco přináší, jestli se setkávají s Ježíšem, zda-li mluví s Bohem a co všechno pro ně ten milující Bůh dělá.

Sdílíme s nimi jejich starosti i radosti, dělíme se s nimi o svoje svědectví z našich vlastních životů, modlíme se za jejich uzdravení. Žehnáme jejich práci i jejich úsilí o zvelebování jejich obcí a měst. Přinášíme jim evangelium jednak do jejich osobních životů a jednak do života jejich vesnic nebo městeček a sdílíme s nimi Boží vize o proměně jejich osobních životů i jejich obcí a měst.

Modlíme se s nimi za uzdravování jejich vztahů s jejich blízkými, za proměny jejich srdcí často naplněných starostmi, bolestí, sváry i neodpuštěním. Zažíváme přitom na vlastní kůži touhu a otevřenost těchto zraněných lidí po odpuštění a uzdravení, často aniž si to sami uvědomují. Zveme a vedeme je ke zřeknutí se každého neodpuštění i každého zla v jejich životech. Jejich hlad po Boží milosrdné lásce pozorujeme i z jejich gest a reakcí na naše nabídky přímluvné modlitby a žehnání.

V našich osobních modlitbách se dotazujeme Ducha svatého na Jeho strategie pro duchovní dobývání vesnic, městeček i kraje, na uzdravování a osvobozování obyvatel z následků ran minulosti, ptáme se Boha, jak máme oslovit vládnoucí autority v moci postavené, pedagogy v ZŠ i ZUŠ i podnikatele. Zveme je k přijetí principů Božího království, aby se tak i jejich vesnička nebo městečko mohlo stát požehnaným místem ke šťastnému a spokojenému životu.

Čas odpočinku, rekreace, modlitby, formace

Součástí vesnických misií je i čas odpočinku v lese, na loukách, na mezích, u rybníků, čas modliteb a sdílení s Bohem a s druhými misionáři v týmu.

Putujeme přírodou a v modlitbách chval a díků obdivujeme Boží stvořitelské dílo. Čas odpočinku mezi chůzí vyplňujeme rozjímáním Božího slova, naslouchání Ducha svatého, přímluvami za bližní i za ty, kteří v tomto kraji žijí a pracují a ty, které nám Pán pošle do cesty. Sdílíme se v týmu s tím, co nám Pán ukazuje, co říká a co skrze nás koná.

Nezapomenutelné jsou zejména každodenní dvacetiminutovky kontemplace, jednou tekoucí řeky, podruhé louky se zapadajícím sluncem, příště u vodopádů na potoce, jindy pohledem do polí za pravého poledne nebo před kaplí u cesty. Při zastávkách u křížů, kapliček, božích muk i zbytků soch svatých vkládáme do Božích ran všechna utrpení nejen naše a všech lidí žijících a pracujících v tomto kraji, ale všech lidí na celém světě. S důvěrou v Boží milosrdenství a Jeho uzdravující moc vyprošujeme uzdravení, osvobození a proměnu životů nejen našich, ale všech, se kterými se na své cestě setkáme.

V naslouchání Duchu svatému skrze slova poznání, obrazy, vjemy, sny rozpoznáváme Boží plány a strategie pro naši misii, modlíme se za rozpoznání kroků nepřítele a za přípravu obyvatel pro náš příchod do dalších vesnic a městeček.

Shrnutí služby vesnických misií

• Vyvážený poměr mezi službou – setkáváním s lidmi a odpočinkem – rekreací – formací.
• Modlitba, naslouchání Bohu, budování týmu a vzájemné sdílení členů týmu.
• Naslouchání slovům poznání, obrazům, vjemům, snům pro tým, obyvatele, obce, kraj, vládnoucí autority.
• Rozhovory s místními domorodci, s rekreanty, s lidmi, které potkáme, s pracujícími i s návštěvníky.
• Modlitba chval a uctívání na návsích a v ulicích.
• Přímluvná modlitba, modlitba uzdravování za oslovené
• Služba vedení oslovených k odpuštění a k osvobození od zlých duchů.
• Hlásání evangelia a vedení oslovených k přijetí Ježíše.
• Sdílení svědectví z vlastních životů.
• Duchovní mapování vesnic, městeček, kraje.
• Modlitby za duchovní uzdravení a proměnu vesnic, městečka, kraje, za vládnoucí autority v moci postavené.
• Spolupráce s místními církvemi a sbory, autoritami v moci postavenými.
• Dokumentace, administrace, vedení, řízení, zajišťování kontaktů a propojování Božích dětí mezi sebou.