Opus Dei je osobní prelatura Katolické církve. Bylo založeno v Madridu v roce 1928 šestadvacetiletým knězem, Josemariou Escrivá, který zemřel v roce 1975 a byl Janem Pavlem II. svatořečen roku 2002. Od svého založení rozšiřuje Opus Dei poselství, že všichni pokřtění jsou povoláni ke svatosti skrze věrnost ve své práci a v každodenních povinnostech. Základní charakteristikou ducha Opus Dei je nikoho nevytrhávat z jeho místa, ale spíše každého doprovázet tak, aby naplnil úkoly a povinnosti jeho vlastního stavu, jeho poslání v církvi a ve společnosti s co možnou největší dokonalostí. Opus Dei, ve svém hluboce laickém duchu, slouží církvi a společnosti pěstováním osobní svatosti a apoštolských závazků věřících křesťanů a pomáhá objevit a uskutečnit jejich křesťanské povinnosti na svém specifickém místě ve světě a stát se živým svědectvím Ježíše Krista.

Hlavní rysy

Boží synovství

Každý křesťan je skrze křestní milost Božím dítětem. Tato jednoduchá pravda křesťanství zaujímá základní místo v duchu Opus Dei. Jak řekl zakladatel: „Boží synovství je základem ducha Opus Dei.“ Skrze formaci dostávají křesťané hluboké vědomí jejich Božího dětství a pomáhá jim podle toho jednat. To podporuje důvěru v Boží prozřetelnost, jednoduchost v dialogu s Bohem a hlubší vědomí důstojnosti jejich lidského bytí a potřebu bratrství mezi všemi lidmi, opravdovou křesťanskou lásku ke světu a ke všemu lidskému a smysl pro klid a optimismus.

Obyčejný život

Obyčejný křesťan může najít svatost skrze běžné životní okolnosti. Slovy zakladatele Opus Dei: „Obyčejný život může být svatý a plný Boha… Náš Pán nás volá k posvěcování obyčejných úkolů každého dne, ke křesťanské dokonalosti, která se má najít právě zde.“ Proto jsou všechny ctnosti pro křesťany tak důležité: víra, naděje a láska a lidské ctnosti – spravedlnost, statečnost, pracovitost, loajalita, radost, mírnost, velkodušnost, atd. V praktikování těchto ctností křesťan napodobuje Ježíše Krista a hlásá evangelium svým životem.

Jiná stránka posvěcující hodnoty běžného života jsou maličkosti, které naplňují všední život křesťana a jsou nesmírně důležité. „Velká svatost se skládá z plnění malých povinností každého okamžik“, napsal zakladatel Opus Dei. Příkladem těchto maličkostí jsou drobné projevy služby, dobré způsoby, respektování ostatních, atd. Tyto malé věci jsou pro křesťanský život velmi důležité, když se vykonávají s láskou k Bohu.

Posvěcování práce je jako pant, okolo kterého se otáčí celý duch života obyčejného křesťana. „Od té doby co ji Kristus převzal do svých rukou, se pro nás stala práce vykupitelskou a spasitelnou skutečností; ne jen jako základ života člověka, to znamená jako cest ke svatosti – je to něco co má být posvěceno a co posvěcuje.“ Každé poctivé zaměstnání, od toho nejdůležitějšího po to nejprostší v lidských očích, může být příležitostí k oslavě Boha a misijní službě ostatním.

Láska a apoštolát

Jsme to my… obyčejní křesťané ponoření do krevního oběhu společnosti, po kterých Náš Pán chce, aby se stali svatými a apoštolskými, uprostřed běžné práce; to znamená posvěcovat práci v našem životě, posvěcovat se v ní a skrze ni pomáhat i ostatním ke svatosti.

Členové Opus Dei se snaží vydávat svědectví jejich křesťanské víře. Slovy zakladatele: „Když pracujeme v naší práci, bok po boku s našimi kolegy, přáteli a známými a sdílíme jejich zájmy, můžeme jim pomoci přiblížit se ke Kristu.“ To se musí uskutečňovat především osobním příkladem a teprve poté slovy. Touha dát poznat Krista ostatním je neoddělitelná od touhy přispět k řešení materiálních potřeb a společenských problémů v jejich okolí.

Jednota života

Přátelství s Bohem, běžný každodenní život a snaha o evangelizaci, jsou harmonicky spojeny v „silné a jednoduché jednotě života.“ „Jednota života“ byl výraz, který často užíval zakladatel Opus Dei a shrnuje jeho hluboké chápání křesťanského života.

Definoval ji jako: „základní podmínku pro ty, kdo se snaží posvětit se uprostřed obyčejných situací v jejich práci, rodině, ve společenských vztazích“. Svatý Josemaría Escríva vysvětloval, že křesťané pracující ve světě by neměli žít nějakým způsobem dvojí život. „Na jedné straně vnitřní život a jednotu s Bohem; a na druhé straně oddělený a odlišný profesionální, společenský a rodinný život.“ „Je jen jeden život tvořený tělem a duchem. A je to tento život, který se má stát, jak v duši tak v těle, svatým a naplněným Bohem.“

Co vlastně děláme

Opus Dei pomáhá obyčejným lidem žít jejich křesťanské povolání v jejich každodenních úkolech tím, že jim poskytuje duchovní pomoc a formaci, kterou k tomu potřebují. Rozšiřuje vědomí univerzálního povolání ke svatosti – zásadní myšlenku, že každý člověk je povolán Bohem, aby se stal svatým – zvláště skrze svou každodenní práci a běžné povinnosti. Tento cíl sledují duchovní cvičení, ranní a večerní rekolekce, kurzy filosofie a teologie, osobní duchovní vedení, nejprve pro členy, ale také pro všechny ostatní, kdo chtějí využívat tyto duchovní služby.

Základní apoštolská práce Opus Dei je starat se o své členy jako o svobodné osoby, které ve svých osobních aktivitách jednají z vlastní iniciativy a na vlastí zodpovědnost. Jsou zde také korporativní díla ve kterých má Opus Dei na starosti duchovní a doktrinální aspekty. Jsou to většinou neziskové organizace, které poskytují vzdělání, charitativní nebo podobné služby. Jsou to většinou konferenční centra, školy a univerzity, studentské koleje, dětské kluby, zemědělské školy a zdravotnické kliniky.

Aby naplnila toto poslání, poskytuje prelatura duchovní formaci a pastorační péči svým členům, stejně tak jako mnoha ostatním. S pomocí této formace jsou povzbuzováni, aby uvedli učení evangelia ve skutek, tím že se cvičí v křesťanských ctnostech a posvěcováním své práce. Pro věřící prelatury znamená posvěcování práce pracovat podle příkladu Ježíše Krista: s největší možnou kvalifikací pro slávu Boží a službu ostatním, a tak přispívat k posvěcení celého světa a uvádět učení evangelia do všech lidských činností.

Věřící prelatury se starají o svůj osobní apoštolát v nejrůznějších sociálních vrstvách podle toho, kde žijí a pracují. Jejich apoštolská práce není limitovaná na specifické oblasti jako je vzdělání, péče o nemocné nebo na jiné formy přesně vymezené sociální pomoci. Prelatura se snaží připomínat, že každý křesťan, bez ohledu na jeho zázemí nebo okolnosti jeho života musí spolupracovat na řešení všech společenských problémů v souladu s křesťanským učením a vydávali věrohodné svědectví své víře.

V čem je to evangelizace?

II Vatikánský koncil učí, že všichni křesťané jsou povoláni následovat Ježíše Krista v životě podle evangelia a zdůrazňovat to ostatním. Posláním Opus Dei je přispívat k evangelizačnímu poslání církve. Opus Dei podporuje křesťany všech společenských vrstev, aby žili v souladu s jejich vírou v nejrůznějších okolnostech jejich všedního života uprostřed světa, zvláště skrze posvěcování jejich práce.

Svatý Josemaría Escríva, zakladatel Opus Dei, chtěl, aby se evangelizace v Díle uskutečňovala hlavně skrze přátelství, důvěrné přátelství, ve kterém můžeme lásku k Bohu předávat každému, s kým přijdeme do kontaktu, ne žádným okázalým způsobem, ale naprosto přirozeně, v rozhovoru, ve společném trávení času, v bratrské lásce. Mluvil o tom, že nejprve je důležité se za druhé modlit, poté obětovat Bohu za druhé něco konkrétního a teprve potom vyvíjet činnost. V modlitbě nemyslíme jen na všechny své blízké z rodiny i přátel, ale i na lidi, které nám Bůh poslal do cesty, ať už to jsou sousedé, lidé ve stejném kupé ve vlaku, nebo zdravotní sestra v ordinaci. Během dne přichází spoustu příležitostí, které můžeme Pánu nabídnout za trápení a bolesti, o kterých víme od lidí, které potkáváme.