Rozdíl mezi evangelizací a misií

V literatuře zabývající se tématy spojenými s katolickými misiemi a s evangelizací se setkáme s užíváním těchto pojmů v různém určení a v různých úhlech pohledu. Misie mohou být chápány jako obecnější pojem nadřazený evangelizaci, která je jednou z jejich složek. S takovým chápáním se setkáme například u Davida Bosche, který ve své knize píše, že pojem misií v sobě nese velmi široký význam a evangelizace je základní dimenzí misijní činnosti, přičemž v jejich dalších dimenzích může být obsaženo všechno od uzdravování až po zemědělskou práci na pozemcích.* Další pohled nabízí papež Jan Pavel II. v encyklice Redemptoris missio. Mluví zde v duchu Evangelii nuntiandi a uvádí, že misie jako takové do sebe pojímají tři oblasti: první se týká hlásání Krista lidem, kteří o něm ještě neslyšeli, to je vlastní misie ad gentes. Druhá oblast se týká těch, kteří na základě přijetí této zvěsti vytvářejí křesťanská společenství, ve kterých se rozvíjí pastorační činnost církve. A třetí oblast pojímá pokřtěné, kteří ztratili živý smysl víry, zde je na místě nová evangelizace. Mezi těmito třemi oblastmi nelze jasně vymezit hranice (Srov. RM 33–34).

Srov. BOSCH, D. J. Dynamika kresťanskej misie: dejiny a budúcnosť misijních modelov, s. 23–39.