Jak to začalo?

Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“ (Jn 2, 44-50)

Prison Fellowship International (PFI) vzniklo na základě zkušenosti Charlese “Chucka” Colsona, bývalého poradce prezidenta Richarda Nixona. Colson byl kvůli aféře Watergate odsouzen k 7 měsícům vězení. V průběhu svého uvěznění na vlastní kůži prožil, že víra v Ježíše Krista má zásadní vliv na lidské životy. Přesvědčilo ho to o tom, že skutečným řešením zločinu je duchovní proměna. Po propuštění založil nejprve Prison Fellowship (1976), později Prison Fellowship International (1979), aby mohli odsouzení i za hranicemi USA dostat příležitost změnit svůj život skrze poznání Ježíše Krista. Dnes je PFI největší světovou křesťanskou dobrovolnickou organizací v oblasti vězeňství a pracuje ve více než 120 zemích světa. PFI má poradní status při OSN a spolupracuje s řadou významných organizací, například s organizací ACPA.

V roce 2010 vzniklo i v České republice Mezinárodní vězeňské společenství (MVS) a od té doby se snaží být po boku těm, kdo se přímo či nepřímo dostali do nesnází skrze zločin. Ať už to jsou oběti trestných činů, odsouzení za trestní čin, propuštění, nebo rodiny a děti vězňů. Jsme otevřeně křesťanské sociální hnutí bez rozdílu vyznání. Nevnucujeme naší víru, ale neskrýváme, že nás do služby nás posílá Pán. Z Jeho síly čerpáme a On je povzbuzení, které přinášíme v jakékoliv podobě. Přijímáme všechny bez rozdílu, tak jako Bůh přijímá nás a nesoudíme, protože Ježíš nepřišel svět odsoudit, ale zachránit. Pomáháme všem, kterých se zločin dotkl: obětem trestných činů, odsouzeným, propuštěným, rodinám všech, zejména dětem vězňů a pracovníkům justice.

Jak pomáháme

Andělský strom

Většina z nás si nedokáže představit, co znamená trest odnětí svobody pro nás samotné a pro naše okolí. Pro společnost je odsouzený uklizen, aby už neohrožoval společnost, ale on i jeho blízcí žijí dál, mnohdy stigmatizovaní a traumatizovaní. Zůstávají lidmi se svými emocemi, nejistotami, potřebami, touhami a nadějí. Potřebují pomoc a péči, potřebují přijetí bez ohledu na to, že se situace, do které se dostali, nedá změnit a zlo, které způsobili se nedá zvrátit. A rodiny vězněných se do té situace dostává nevině a musí se s tím naučit žít.

V Česku má odhadem každý rok zhruba 30 tisíc dětí jednoho nebo oba rodiče ve vězení. Děti se často obviňují z toho, že sami mohou za to, že jeden z rodičů dostal trest a je za mřížemi. Navíc je společnost stigmatizuje a tím pocit viny prohlubuje. Pro rodiče, který je na svobodě, je situace možná ještě náročnější, protože se stal samoživitelem. Mnohdy se jedná o sociálně slabé rodiny, které se tím dostaly do ještě větší bídy. Od roku 2010 pomáháme těmto rodinám skrze projekt Andělský strom, který o Vánocích dětem díky štědrým dárcům zajistí dárek za odsouzeného rodiče, který k dárku napíše osobní dopis. Jedna maminka byla přes tři roky ve vězení, a proto nemohla být se svými nezletilými 5 dětmi na  Vánoce. Díky tomuto projektu tato maminka mohla svým dětem poslat dárek s láskyplným dopisem. Radost se vrací v podobě fotek nebo videí, které děti posílají při rozbalování. Jsou to nezapomenutelné chvíle pro děti a odsouzeného rodiče. Tak se každoročně dostává kolem  1500 mnohdy traumatizovaným dětem Ježíšek.

Andělský kemp

Od roku 2006 pořádáme letní tábory pro děti odsouzených rodičů. Nejenže to umožňuje odlehčit pečující osobě  (rodič, babička, pěstoun apod.), který má děti v péči, ale také samy děti mohou zažít to, co pro ostatní děti je běžná věc. Navíc se děti dostanou do kolektivu, kde je nikdo nesoudí, protože všichni prochází podobnými problémy. Děti odsouzených rodičů se většinou straní dětskému kolektivu, protože jsou šikanované a mají strach o svém odsouzeném rodiči otevřeně mluvit. Bojují se smutkem, že oproti svým vrstevníkům nemají jednoho z rodičů trvale doma. Na Andělském kempu mají děti svou důstojnost, jsou pro ostatní hodnotné. Zde se děti také nacházejí v bezpečném prostředí, ve kterém si mohou kdykoli o svých strastech popovídat s dobrovolníky, ale i s ostatními vrstevníky. Táborový program je tomu uzpůsobený. Tábor je pro děti úplně zdarma. Je financován s peněz dárců, které přichází v průběhu celého roku. MVS se snaží s rodinami zůstat v kontaktu i po táboru a nejrůznějšími způsoby ji poskytnout pomoc.

Building Bridges

Tento projekt, který se dříve jmenoval Zacheův strom, dostal v roce 2016 akreditaci Ministerstva spravedlnosti a nyní probíhá opakovaně v mužských i ženských věznicích. Je to jediný projekt svého druhu v ČR. Setkávají se v něm k restorativnímu dialogu nesouvisející oběti a pachatelé (6+6) za přítomnosti facilitátorů po dobu 8 týdnů uvnitř věznice. Hovoří na témata přijetí odpovědnosti za zločin, rozpoznání falešné viny (oběť má pocit, že něčím zločin zapříčinila a pachatel svou vinu popírá), náhrady za čin a diskutuje se o odpuštění. Lidé se snaží vzájemně pochopit, co ke zločinu vedlo, proč se stal právě jim, nebo co vedlo pachatele k tomu, že jednali tímto způsobem.

Projekt probíhá v několika cyklech uvnitř věznic a má vysoce pozitivní dopad na oběti i na pachatele, kteří prvně za zločinem vidí skutečného člověka, kterému někdo ublížil, nikoliv jen paragraf, slyší jeho pocity a prožívají s ním jeho utrpení. Oběť zase vidí zranitelnost pachatele, přestává si ho démonizovat a může mu říci, co cítí a osvobodit se od svých traumat, či osvobození nastartovat.

Vězňova cesta

Účel trestu odnětí svobody není jen v ochránění společnosti, pouhou odplatou pachatele za spáchané zločiny či odstrašení potenciálním pachatelům. Ještě důležitější je zabránění recidivy a možnost nápravy, tedy z důvodu resocializace pachatele. Dosáhnout tzv. prosociálního chování není snadné a velice závisí na součinnosti odsouzeného. A výraznou roli hraje i poškozené svědomí dotyčného.

Projekt Vězňova cesta je zaměřen na snižování agresivity mezi odsouzenými a na změnu životních hodnot. Jedná se o 8denní kurz pro skupinku 12 odsouzených mužů, ve kterém mimo jiné studují Markovo evangelium. Kurz snižuje recidivní chování, neboť pomáhá prolomit cyklus trestné činnosti. Je to počátek restorativní justice, která odsouzeným nabízí příležitost změnit vnímání sebe sama, jiných a Boha. Cílem projektu je pomoct odsouzeným přiznat si vinu a přijmout zodpovědnost za spáchaný čin, dodat jim naději na nový začátek a zastavit začarovaný kruh páchání další kriminální činnosti.  Odsouzené oslovují zejména krátké, ale velmi silné příběhy na DVD, jenž jsou autentické výpovědi vězňů z různých konců světa, kterým přijetí Ježíše změnilo nejen náhled na trestnou činnost, ale dalo jim díky Božímu odpuštění novou naději a ukázalo životní směr. Sám Ježíš byl také vězněm a odsouzení se s ním tak mohou určitým způsobem ztotožnit. Zároveň můžou dospět k poznání, že Ježíš se nechal odsoudit i pro Ně, aby je vykoupil a dal jim nový život, ve kterém už nemusí opakovat minulé hřích. Současně se kreativní formou učí chápat svoji situaci ve vězení i v životě. Těm odsouzeným, kteří jsou sami se sebou nespokojení a chtějí něco změnit, může tento program pomoct.

Na cestě do společnosti                      

Těžko si člověk dokáže představit jaké to je po několikaletém trestu odnětí svobody se znovu vrátit do společnosti, kde na dotyčného nikdo nečeká; do rodiny, kde dotyčný nefungoval jako každodenní rodič a kde děti vyrostly a dotyčný ztratil možnost být součástí jejich života. I návrat do pracovního procesu je náročný a stigma vězně si ponese do smrti. Pak tu je boj nevrátit se k starým praktikám, partám špatných přátel, návykovým látkám. MVS pomáhá prakticky, finančně i duchovně s výstupem osob z výkonu trestu odnětí svobody a jejich následným zařazením do společnosti. Propuštěný  může kdykoliv zavolat mentorovi, nebo je také možnost navštěvovat v Praze Klub 2 Ryby, který je určen pro setkávání propuštěných.

Závěr

Milosrdný Otče náš, buď Tobě chvála za to, že miluješ nás nehodné. Nechceme házet kameny po těch, kteří se jeví hříšnější než my. Víme, že nejsme bez viny. Prosíme Tě za ty, o kterých Ježíš říká: „Byl jsem ve vězení a navštívili jste mě.“ Není to naše zásluha, že jsme vyrůstali snad v lepších podmínkách než oni a zdědili jiné vlastnosti. Není naší věcí soudit a posuzovat druhé. Svěřujeme je Tvé moudrosti a milosrdné lásce. Doveď nás všechny k úžasu a vděčnosti za úžasnou milost, kterou nám zdarma nabízíš. Neboť my se nemusíme a ani nemůžeme změnit, abys nás začal milovat, ale miluješ nás, abychom se měnit mohli. Amen.

Vězení není pěkné z venku ani zevnitř. Naopak i to nejkrásnější je velmi odpudivé už svou podstatou. Před velmi mnoha lety jsem slyšela o rodině, která si vzala domů neznámou propuštěnou paní k sobě domů. Rodina měla malé děti a paní si právě odpykala trest za vraždu. Nevěděla jsem o tom žádnou podrobnost, ale ani jsem vědět nechtěla, nemohla jsem to pochopit. Sama jsem měla pět dětí.

Nejvíc si člověk vytváří představu vězení z filmů a o odsouzených se dozvídá ze záběrů, kdy vězně přivádějí a odvádějí od soudu. Média sledují nejvážnější případy. To všechno působí hrůzostrašně a je to svět, s kterým nechcete mít nic společného. Co píše Matouš, „Byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou“, se zdá, že dneska stejně neplatí, protože do vězení vás jen tak ani nikdo nepustí…ale platí stejně jako kdykoliv a je to důležité a Bohulibé.

Gabriela Kabátová

Další informace najdete na www.mvs.cz