Jak to začalo?

Ježíš řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ (Lk 5, 4-10)

V  roce 2000 začal jubilejní rok a papež, sv. Jan Pavel II. napsal: „Církev zůstává i do budoucna misionářskou, protože misijní charakter je součástí její podstaty. Po pádu velkých evropských křesťanství nepřátelských ideologií, nejprve nacismu a pak komunismu, je zcela nezbytné, aby se mužům a ženám Evropy znovu zprostředkovala osvobozující zvěst evangelia. Kromě toho (…) se ve světě opakuje situace athénského Areopágu, kde mluvil svatý Pavel. Tzv. Areopágů je dnes mnoho a mají různou podobu, protože pole současné civilizace a kultury, politiky i ekonomie, jsou velmi široká. Čím více se Západ odděluje od svých křesťanských kořenů, tím více se stává misijním územím ve formě nejrůznějších tzv. Areopágů“. (TMA 57) Právě v tomto jubilejním roce česká dominikánská provincie zahájila své novodobé misie a tato papežova slova si vzala k srdci.

Misie vycházejí z poslání Dominikánů neboli Řádu bratří kazatelů, a tudíž jim leží velice na srdci. Jejich zakladatel sv. Dominik velice toužil po spáse všech lidí a ve své době se cítil povolán jít k dalekým Kumánům, kteří nic nevěděli o Kristu, jako kazatel a hlasatel Kristova evangelia. Všem, které potkával na svých cestách, pozorně naslouchal a promlouval o Kristu. Naslouchat a hlásat, to je motto dominikánských misií. Nejde přitom o to si nárokovat pravdu, ale společně hledat odpověď na rozmanité otázky, touhy a potřeby lidí v Božím slově a společně stále hlouběji poznávat toho, který je cesta, pravda a život (Jan 14, 6).

Letní misie také vycházejí z dominikánské spirituality. Kázáním šířit nebeské království a vědomí o spáse duší je vždy spojeno s živým svědectvím autentického života apoštolů v dnešní době. To spočívá ve sdílení společného života, v zachovávání evangelních rad (chudoba, čistota a poslušnost), ve slavení společné liturgie, v pěstování vnitřní modlitby a v neustálém vzdělávání se ve víře. Upřímnou snahou aktivně naplňovat tuto spiritualitu v každodenním životě se stávají živým svědectvím o Božím působení v dnešním sekularizovaném světě. V letních misiích se angažují všechny větve dominikánské rodiny, tedy jak bratři klerici a spolupracovníci, mnišky, sestry, členové sekulárních institutů, tak členové sdružení kněží a laiků. Ta poslední skupina, sdružená v Laickém sdružení sv. Dominika, tzv. „třetí řád“, má však na misiích nejvýznamnější podíl.

Specifika misie v České republice

V České republice je sekularismus nabíledni. Nejedná se jen o pozůstatek minulosti, ale dal by se možná charakterizovat jako výraz soběstačnosti, nutkání k osobní autonomii, projev existenciální nezávislosti a svobodomyslnosti moderního člověka. Křesťanství se navíc mnohdy nevnímá jako dopověď na životní otázky, ale jako překážkou pokroku. Sekularismus nehledá příčinu v Bohu, ale hlásá, že svět se rozvíjí sám o sobě. Bůh se tak stal nadbytečným. Ne že by lidé nevěřili v nějakou podobu transcendence, ale namísto objektivní pravdy, kterou je Ježíš, nastoupil morální a právní relativismus, který je považovaný za svobodu smýšlení. V českém prostředí také existuje mnoho zkreslených představ o Bohu a o Církvi, s kterými je potřeba se vypořádat.

Do této doby vstupují dominikánské letní misie, které neohroženě přináší jiné poselství, jakoby z jiného světa. Nezaměřuje se jen na ty, kdo Krista ještě neznají skrze pre-evangelizaci, ale také na ty, kdo Ho hledají skrze novou evangelizaci a v neposlední řadě i na ty, kdo jsou již pokřtěni a svou víru praktikují, ale nemají osobní vztah s Kristem a nevzdělávají se ve víře. Už před řadou desetiletí sv. Jan Pavel II. ve své postsynodální exhortaci Ecclesia in Europa upozorňoval na rozšiřující se jev neurčitého a nezávazného náboženství, kterým trpí samotní křesťané. Letní misie neustále hledají nové prostředky a soudobý srozumitelný jazyk a snaží se tím o sblížení s těmito skupinami. Nasloucháním a dialogem se nesnaží nikoho přesvědčit, ale podat alternativní odpověď k jejich řešení. Důležité je se nevyhýbat nepříjemným tématům, ani doznání chyb a odporu ke škodlivým jevům v Církvi.

Obsah letních misií

Středobodem dominikánských letních misií je evangelizace po domovech. Dvojice spočívající v laiku v civilním oblečení a řeholníkem v hábitu obchází panelové domy velkoměst, kde se ten rok konají letní misie, byt od bytu. Ten hábit není odkazem na středověk, ale je důležitým znamením, že se nejedná o Jehovisty, s kterými lidi mají mnohdy špatné zkušenosti. Tato podoba misie vyžaduje konkrétní Boží povolání – obdarování, aby člověk byl obrněn vůči mnohým, někdy i nepříjemným odmítnutím. Obcházení bytů má za cíl obyvatele dané městské části osobně pozvat na program misie, přičemž se může rozvinout rozhovor, modlitba nebo požehnání daného bytu nebo osoby. Jedna misionářská dvojice obejde přibližně tisíc obyvatel. Nejde však o kvantitu, ale o kvalitu. Proto jsou tito misionáři v postoji neustálého naslouchání vanutí Ducha Sv. Když jeden mluví, druhý se modlí.

Další skupina misionářů prochází město a v modlitbě svěřuje Bohu různé skupiny lidí a instituce působící v dané městské části, jako jsou například konkrétní sociální, vzdělávací a zdravotní zařízení, municipální, krajské a státní úřady apod. A pak se také konají pouliční misie, ve kterých se oslovují lidi na ulicích, zvou se na program, nabízí se požehnání, rozhovor a modlitba. Nic z toho ale nemá být namátkové, ba naopak: misionáři oslovují toho, na kterého Pán ukazuje. Základnou misie je infostánek stojící na frekventovaném místě.

Druhým stěžejním bodem dominikánských misií jsou popularizační vzdělávací programy, besedy a diskusní pořady na neutrální půdě, jako jsou místní knihovna, kulturní dům nebo škola. Nízkoprahové přednášky se zaobírají tématy, jako např. důkaz Boží existence, proč v dnešní době věřit v Boha, ale také se může jednat o populární cestopisné prezentace s křesťanským přesahem nebo svědectví života. Vždy se klade důraz na možnost kladení dotazů. Misie stojí na Duchu Svatém, ale ten rád spolupracuje s lidmi, a tak záběr misií mohou značně ovlivnit místní farníci, kteří mohou pozvat své přátele, sousedé, kolegy a známé.

Nedílnou součástí letních misií jsou programy pro děti a mládež, při kterých je aktivní evangelizace spíše okrajová a jde spíše o službu a setkání dětí a jejich rodičů s živými členy Církve. Přesto se kromě populárních volnočasových aktivit také zahrnují takové, které mají nenásilnou návaznost na křesťanství a místní farnost, jako například prohlídka kostela zaměřená na děti, divadlo s křesťanskou tematikou apod. Program pro mládež je velice flexibilní a spočívá spíše ve vyhledávání skupinek mladistvých nečinně potloukajících se po městě, kdy rozhovory mohou vést ke svědectvím života a možnému pozvání na další program.

Do dominikánských letních misií se může zapojit i ten, který ještě nepocítil povolání k přímé evangelizaci. „Křesťané pro město“ je název pracovní misijní činnosti, která chce být nápomocná těm, kteří potřebují fyzicky pomoci. Ta stojí z velké části na místních farnících a misionářích, kteří necítí povolání k pouliční evangelizaci.

Závěr

„Naše doba je dobou neustálého pohybu, který někdy přechází až ve shon s rizikem, že budeme “něco dělat, jen abychom něco dělali”. Musíme odolat tomuto pokušení snahou nejprve “být”, a teprve potom “dělat”. Připomeňme si v této souvislosti Ježíšovu výtku adresovanou Martě: “Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba” (Lk 10,41–42).“

Nuovo millennio ineunte 15, sv. Jan Pavel II.

Misie jsou Božím dílem. Obrácení v srdci probíhá ve skrytosti a potřebuje dozrát. Dominikánské misie nabízejí pomocnou ruku k tomuto obrácení a po dobu letních misií doprovází lidi na jejich cestě, jsou jim k dispozici, a to jak ke kritice, tak povzbuzení. Přijímají každého takového, jaký je a nehodnotí je. Po skončení misií Boží dílo předávají místní farnosti, která má primárně odpovědnost za své bližní v daném místě a za jejich spásu.

Misie jsou příležitostí strávit nějaký čas s křesťany u nohou jejich Mistra a Pána. Je to setkání s lidmi, kteří svou víru žijí a nestydí se za ni. Setkání se zajímavými, naslouchajícími a autentickými lidmi, pro které je víra důležitá a stále určuje způsob jejich života je vždy hodnotné. Lidé, kteří se živí dominikánskou spiritualitou. Jsou to blázni pro Krista, rozsévači Páně, kteří rozsévají hodnotné semeno kolem sebe bez ohledu na to, kam padne. A cíl misie je vždycky splněn: Jděte do celého světa a hlásejte Evangelium, tak jak umíte.

Tomas van Zavrel

Článek byl nabídnut pořadatelům Dominikánských letních misií k revizi, ale tuto možnost nevyužili.

Další informace najdete na http://misie.op.cz/