Nová angažovanost pokřtěného

Nová evangelizace je uplatňována především v zemích, kde v dřívějších dobách křesťanský život nebyl ničím neobvyklým, avšak vlivem vzrůstajícího konzumismu, sekularismu a ateismu bylo křesťanství postupně vytlačeno a dnes už místní lidé neznají jeho podstatu. V tomto ohledu lze mluvit především o zemích „prvního světa“. Zůstaly pouze náboženské lidové tradice a rituály, které jsou bez znalosti a přijetí jejich správného obsahu a významu téměř bezcenné, ba některé i ke škodě. V tomto smyslu není nová evangelizace vůbec jednoduchá, neboť přichází k lidem, kteří si myslí, že evangelium znají. Proto je zde zapotřebí metody dialogu a naslouchání. Nová evangelizace je vhodná především pro následující skupiny lidí: v první skupině se nacházejí pokřtění katolíci, kteří však nežijí křesťanským životem; ačkoliv u nich náboženské cítění ještě nevymizelo, počítají se mezi tzv. nepraktikující. Druhá skupina je specifická přítomností velmi vzdělaných křesťanů, kteří však náboženské vzdělání vlastní pouze z dětství. Dále jsou tu lidé, kteří praktikují lidovou zbožnost, jež je u nich hluboce zakořeněna, ale špatně znají základy své víry. A nakonec je tu skupina pokřtěných, kteří skrývají a utajují svou náboženskou identitu a nejsou schopni vydávat svědectví vlastní víry životem ani slovem.* Papež František k tomu dodává: „Nová evangelizace musí implikovat novou angažovanost každého pokřtěného.“ (EG 120)

* Srov. KONGREGACE PRO KLÉRUS, Všeobecné direktorium pro katechizaci, čl. 25–26.